Zápisky iPhonisty přecházejícího na Android: co se mi líbí

To ten čas letí, co? Už zase máme neděli, což znamená další díl ze seriálu ‚Zápisky iPhonisty přecházejícího na Android‘, který na svém blogu píše a dovoluje nám přebírat Jakub Drahokupil, neboli @jakubdr. Tentokráte s podtitulem „co se mi líbí“, takže se připravte, chvalozpěvy na Android právě začínají ;).

Zatímco v minulém díle jsem Android poměrně „sepsul“ a vyzdvihl jeho „ale“, v tomto článku se zaměřím na to, co se mi naopak ve srovnání s iOS na Androidu líbí.

Refundace aplikací

Jakoukoliv aplikaci, kterou si na Android Marketu zakoupíte, můžete do 15 minut vrátit a dojde ke vrácení peněz. Byl jsem k tomu trochu skeptický, myslel jsem, že se bude jednat o zdlouhavější proces, ale ve skutečnosti to funguje skvěle, jednoduše a intuitivně. Zakoupil jsem aplikaci, otestoval ji, nelíbila se mi a po cca 10 minutách jsem ji z telefonu odstranil. Okamžitě po odstranění se mi na telefonu zobrazila hláška, že mi prodejce vrátil peníze a dorazil potvrzující e-mail. Naopak u Appstore, pokud chce člověk vrátit z nějakého důvodu peníze, tak musí žádat, a i tak není jisté, zda k tomu dojde. Je to výtečná feature Android Marketu.

Klávesnice

U iOS funguje automatické doplňování slov zvláštně. Jednak se iOS teprve učí za pochodu podle toho, jak člověk píše, a druhak jsem si na to nemohl nějak zvyknout. Naopak automatické doplňování slov u Androidu funguje na jedničku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si po prvním spuštění telefonu konfiguroval e-mailový účet, zadával jsem název firmy, kde pracuji, a po prvních dvou znacích mi klávesnice nabídla doplnění na přesný název. Jelikož jsem v té době měl tento název vložený u již sesynchronizovaných kontaktů, zdá se, že Android projel veškeré textové informace v telefonu a okamžitě je zařadil do svého slovníku. Oproti iOS tak automatické doplňování používám s chutí.

Systémové nabídky a integrace aplikací

Android má různé typy konextových nabídek, do kterých se můžou aplikace integrovat, na rozdíl od iOS, který fakticky pro integraci aplikací povoluje pouze Open In (Otevřít v). Když tedy nyní kliknu na kontextovou nabídku Tapeta, která umožňuje změnit používaný wallpaper, zobrazí se mi nejen standardní nabídka (integrovaná Galerie obrázků), ale také aplikace Backgrounds, kterou jsem si z Android Marketu doinstaloval.

Stejně tak pokud chci něco sdílet. Ve většině aplikací existuje kontextová nabídka Sdílet, kam se také integrují aplikace doinstalované z Marketu. Chci-li tedy například sdílet svůj pěkný Android screenshot z Galerie pro zapřísáhlou Apple ovci Karla_B do složky Shared na Dropboxu, vyberu obrázek přímo v Galerii, kliknu na „Sdílet“,  tapnu na Dropbox a pak už jen na složku Shared. Dál se o nic nestarám, někde na pozadí se to uploaduje. Nemusím obrázek do aplikace Dropbox „fyzicky“ posílat, jako je tomu v iOS, kde bych ho pak následně musel ručně uploadovat do příslušné složky.

Customizace

Pokud se mi u iOS nelíbí lockscreen, můžu jailbreaknout a nebo se s tím smířit. U Androidu existují více či méně povedené náhrady lockscreen, takže je možné si ji upravit podle libosti. O tom, jaké programy jsem nakonec zvolil, zase v příštím díle.

Přepínání profilů

Zatímco na iPhone existuje samostatný HW přepínač na tichý profil (který jsem na iPhone 3G ulomil, protože byl z plastu, a nebyl jsem sám, přičemž oprava stojí dost, jelikož je součástí většího celku), Android má přepínání profilů vyřešeno podle mne elegantněji. Stačí podržet tlačítko Power a zvoli tichý profil, případně je díky customizaci možné si přidat přepínač či posuvník přímo na lockscreen. Zdá se mi to intuitivnější než sahat po dalším HW přepínači.

Oddělení aplikací a dat

Jelikož řada Android telefonů umožňuje vložit SD kartu a ukládat data tam, logicky má Android takovou architekturu, která umožňuje oddělit data aplikací a samotné aplikace. Ačkoliv nejsem zastáncem žonglování s SD kartami a řešení, zda se mi do interního úložiště ještě vejdou další SMS/kontakty/maily (proto mám telefon, který SD karty nepodporuje, ale má velké interní storage), má toto oddělení aplikací a dat zásadní výhodu. Tou výhodou je update velkých aplikací. Pořídil jsem si navigaci Navigon. Tato navigace má pro iOS i s mapami cca 1,5 GB, u Androidu je to cca 1 GB. Vždy, když vyjde update pro iOS, je třeba celých 1,5 GB stáhnout znovu. U Androidu se ovšem updatuje pouze samotná aplikace bez mapových podkladů, čili vždy jen cca 16 MB. To se mi líbí, je to efektivní řešení.

Widgety

Než jsem si vyzkoušel Android, považoval jsem widgety za neužitečnou věc. Pravdou je, že řadu widgetů shledávám stále nepoužitelnou (k čemu mi je widget Twitter, kde vidím vždy jen jeden tweet ?). Každopádně jsem si oblíbil widgety Go Calendar a Evernote. Go Calendar widget přehledně umožňuje zobrazit údaje z kalendáře, a to i ve formě seznamu (agendy), Evernote widget pak jedním tapem umožňuje vytvořit okamžitě textovou, obrazovou či hlasovou poznámku. V iOS člověk musel pro vytvoření poznámky v Evernote nejméně třikrát tapnout.

Další povedené drobnosti

• kliknu-li v prohlížeči na telefonní číslo, nezačne se hned jako v případě iOS vytáčet, ale vloží se do číselníku pro vytáčení a je nutné jej pak ručně vytočit, odpadají tak omylem vytočená čísla, jak se mi párkrát stávalo

• jednoduché nastavení defaultních aplikací – v podstatě jakákoliv doinstalovaná aplikace může být nastavena na příslušnou akci jako defaultní: tzn. pokud jsem si doinstaloval aplikaci na vyzváněcí melodie, v systémovém nastavení, kde si vyzváněcí melodie volím, si tak můžu nastavit, aby se mi po kliku na toto nastavení spustila přímo mnou stažená aplikace

• kontextové menu přes HW tlačítko: zatímco na iOS mají aplikace přesně vyhrazený prostor pro menu, v Androidu se menu vysunuje pouze za pomoci HW tlačítka, díky tomu mají aplikace větší prostor pro svůj obsah

V příštím díle už se zaměřím na konkrétní aplikace a krátce se zmíním o tom, jak mi nelogický multitasking Androidu pije krev tím, že po ručním ukončení aplikací ve správci úloh si je pak znovuspouští, jak se mu zachce. A znovu upozorňuji, že seriál nemá být v žádném případě snahou o objektivitu, ale je pohledem jednoho člověka se zažitými návyky, jak se seznamuje s Androidem. Komu se to nelíbí, nemusí to číst – nenervujte se a běžte radši do přírody, venku je pěkně 🙂

Nakonec Vás ještě prosím, než začněte diskutovat, uvědomte si, že jde pouze o subjektivní názory a hlavně, že jste chytří lidé, kteří jsou schopni konstruktivní, neovečkosvké kritiky a to jak ze strany iOS tak i Androidích příznivců.

Zdroj (se svolením autora): blog.jakubdr