Jakub Čížek: mám rád individuální sporty [Rozhovor]

Část první – začátky

Ahoj Jakube, nejprvne ti poděkuji za to, že jsi byl ochoten přistoupit na moji nabídku a umožnit tak vznik tohoto rozhovoru. Pokud by se našel někdo, kdo by tě neznal, pak tě krátce představím. Jakub je redaktorem internetového magazínu Živě.cz, v poslední době také známý jako zakladatel projektu Wifileaks – komunitního zaměřování bezdrátových sítí Wi-Fi.

Ahoj.

Začněme tedy se samotným rozhovorem. Jako první by mě zajímalo, zda k informačním technologiím a technice tíhneš už od svého dětství, nebo se tvůj zájem projevil až když jsi byl starší?

S počítačem jsem se poprvé setkal na počátku 90. let. Byl to slovenský osmibitový Didaktik M. Místo disketové jednotky se programy zdlouhavě nahrávaly z magnetofonové pásky a jako monitor sloužil starý televizor Merkur, na kterém blikal kurzor. S počítačem se komunikovalo pomocí příkazů jazyka Basic. Dnes si už pamatuji jen na pár osmibitových her, třeba JetPac, a kreslení kružnic na monitor pomocí příkazu CIRCLE. O pár let později jsme si koupili modem a začali objevovat počátky tehdejšího textového internetu a BBSek. Jenže mně tehdy bylo deset – patnáct let a o počítač se staral starší bratr. Hlouběji jsem tedy do počítačů pronikl až později koncem 90. let, kdy se bratr odstěhoval a já si rázem musel poradit se vším sám. Začal jsem programovat ve Visual Basicu, potom v Delphi, ještě později v Borland C++ a dnes každý výpočetní problém řeším v PHP, Javě, nebo C#. Tyto jazyky miluji a je na nich postavený i Wifileaks.

Jakým jsi byl žákem – raději jsi komplexně poznával nové věci, nebo se „šrotil“?

Žákem jsem byl naprosto špatným. Sice jsem rád komplexně poznával nové věci, ale především mimo školu. Dnes toho trochu lituji, poněvadž nitro Wifileaks je poctivá matematika, analytika a statistika a některé znalosti mi prostě chybí.

Ve tvém skromném profilu na Živě.cz se můžeme dočíst, že jsi na vysoké škole studoval historii a geoinformatiku, což je bezesporu velmi zajímavý obor. Věnuješ se mu, alespoň okrajově, dodnes, nebo jsi plně vytížen svou redaktorskou činností?

Zájem o geoinformatiku jsem promítl právě do vývoje Wifileaks, no a zájem o historii mě kdysi před čtyřmi lety dostal do reportáže České televize o historii brněnské říčky Ponávky. Vedle mého jména tehdy nesvítil titul redaktor Živě.cz, ale znalec Ponávky, čímž dodnes bavím známé. Redaktorů bude na Živě.cz ještě opravdu mnoho, ale znalec Ponávky už bude navždy pouze jeden (úsměv) https://googledrive.com/host/0B11plVWcN3hARkRwVEN3SGhEekU/znalecponavky.jpg

Ve tvém profilu též stojí, že jsi vyměnil dráhu budoucího středoškolského učitele za roli webmastera. Co tě k tomu vedlo?

Odjakživa jsem chtěl učit právě zeměpis a dějepis, přihlásil jsem se tedy na Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity. V roce 2001 se připravovala na ministerstvu reforma známá jako Bílá kniha, která měla české školství posunout více na západ. Středoškolský učitel měl být spíše manažer studia a tutor, ne ten, který má absolutní autoritu naprosto ve všem a studenti jsou ti, kteří jen opisují z tabule. Jenže pak jsem se setkal se zakrnělou realitou a uvědomil jsem si, že jsem byl příliš velký idealista. Chtěl bych být studentem dejme tomu za třicet let, až dojde ke kompletní generační obměně učitelského sboru a především myšlení. Takže proto jsem toho nechal – prostě jsem přišel o ideály. A pokud chcete učit, tak jde v prvé řadě o ideály, určitě ne o výši platu. Platy v základním a středním školství jsou často nízké a z učitele je po dvaceti letech praxe až příliš často jen kus vyhořelého paliva.

Jak vznikla tvá přezdívka „pes v klobouku“?

Původně jsem používal přezdívku abysser – ten který se pohybuje v hlubinách internetu. Bylo mi osmnáct a bylo to cool. Každý v tom ale viděl jen ta tři písmenka „ser“ a častovali mě poznámkami, abych se náhodou neposral. Jednoho dne jsem tedy otevřel Google a vybral náhodný obrázek. Byl to můj pes v klobouku. Takže moje přezdívka má čistě dadaistický původ.

Posloucháš rád hudbu? Máš vymezený nějáký oblíbený hudební styl, nebo prostě poslocháš to, co se ti zrovna líbí?

http://www.last.fm/user/abysser – tady najdeš vše, co jsem si kdy poslechl od roku 2005. Pokud zařízení/přehrávač nepodporuje Last.fm, tak ho nepoužívám.

Část druhá – současnost

V současné době tě mohou lidí především díky tvým aktivitám na Živě.cz – píšeš články a také se podílíš na vzniku seriálu Týden Živě. Ze všeho nejdříve by mě zajímalo, jak probíhá takový ten „všední“ den redaktora?

Dopoledne dorazím do redakce a zhrozím se, že je titulní stránka poloprázdná. David Polesný (šéfredaktor) mě napomene, že je titulka prázdná a že ji mám zaplnit bleskovkami, tedy krátkými zpravodajskými články. To už se ale pomalu blíží čas polední siesty. Odpoledne se zhrozím podruhé, na další den je totiž třeba připravit článek a po šesti letech intenzivní práce mám poměrně často pocit, že už jsme napsali naprosto o všem. Takže hledám, hledám a večer se sám sobě divím, že jsem nakonec přeci jen ještě něco nového našel. Začíná se smrákat, já sedám na kolo a jedu domů. Ale určitě to sám dobře znáš – práce redaktora nekončí nikdy. Člověk se nemůže vymluvit na to, že už prostě padla. Stejně jako školství i toto je ten typ práce, který musí člověka bavit a naplňovat. Blízcí to ale nechápou a považují tě za workoholika. Mnoho lidí to vydrží jen pár let a odchází zase jinam. Fluktuace je zde obrovská a třeba redakce časopisu Computer se za posledních šest let skoro celá proměnila.

Díky tvým příspěvkům na sociálních sítích lze usoudit, že jsi vášnivým cyklistou (který používá odrazky). Do práce tedy jezdíš na kole, nebo chodíš pěšky?

Do práce jezdím od roku 2009 výhradně na kole. V minulých letech jsem jezdil celoročně i během tuhých lednových mrazů, kolu to ale nedělá dobře a člověk do něj stále investuje. Takže teď si dám na konci listopadu stopku a začnu zase na jaře. Na odrazky pozor! Jedná se o povinnou výbavu kola a policie před pár dny oznámila, že se bude cyklistům mnohem více věnovat. Varuji hlavně cyklisty na Vysočině.  

Naváži na předchozí otázku – co ty a fyzická aktivita? Jsi sportovní typ, nebo se se sportem spíše „nepřátelíš“?

Mám rád individuální sporty. Každý novinář je trošku egoista, takže kdybych měl hrát fotbal, asi bych nechtěl nikomu přihrávat. Při jízdě na kole si hlavně vyčistím hlavu a jako bonus se dokonce dostanu z bodu A do bodu B. Práce u počítače je ale sedavá, takže jsem díky Živě.cz stejně přibral alespoň patnáct kilo. Fuj!

Vrátím se k Živě.cz, respektive k seriálu Týden Živě. Natáčíte jej na „první dobrou“, nebo často přetáčíte?

Natáčíme na první dobrou, poněvadž není vůbec čas na to, abychom natáčeli na druhou dobrou. Když točíme, Živě.cz stojí. To je chyba.

Pokud zapátráš ve své paměti – najde se nějáká „internetová“ událost, která tě za dobu tvému působení v redakci Živě.cz překvapila nejvíce?

Určitě to bylo předloňské úmrtí Steva Jobse. Když se to stalo, byl jsem pracovně zrovna v Los Angeles, takže opravdu pár set kilometrů od místa činu. Pro místní média to byla podobná událost jako úmrtí Václava Havla pro ta tuzemská.

Tvou další známou aktivitou je projekt Wifileaks, který se, jak jsem již v úvodu zmínil, zabývá komunitním zaměřováním Wi-Fi sítí. Nebudu tě ohledně něj nijak zpovídat, protože kdo chce, ten se rád podívá na tvou přednášku v rámci českého DevFestu 2012. Pouze by mě zajímalo, jaký to byl pocit, když byla pomocí Wifileaks zaměřena miliontá síť?

Byl to totální masakr. Když jsem ten projekt spouštěl, předpokládal jsem, že se najde několik trhlých Brňáků a Pražáků a zaměříme společně maximálně 100 – 200 tisíc sítí. Místo toho mám pokrytou skoro celou republiku. Děkuji všem, kteří se zapojili, neskutečně si toho vážím. Na stranu druhou, milion záznamů v databází (a asi 25 milionů pomocných údajů) je prostě už docela zátěž na můj virutální server, takže ohromný zájem určitě výrazně zpomalil další vývoj.

Jsi rovněž známý jako „androiďák“, jednu dobu jsi si vedl blog Windroid na Mobilmánii. Je tvá náklonnost k Androidu stále silná, nebo se stále častěji poohlížíš i do vod jiných operačních systémů?

V roce 2009 zde o Androidu moc webů nepsalo, tak jsem to zkusil. Blog se jmenoval Windroid, poněvadž jsem měl v plánu pokrýt také nejvyšší modely s Windows Mobile 6.5, tedy hlavně tehdejší HTC HD2, který jsem krátce nosil v kapse. Později se ale situace změnila, poněvadž se česká androidí blogerská scéna hodně profesionalizovala. Takže jsem toho nechal a místo autora jsem se stal spíše čtenářem. Proč bych dělal něco, co druzí dělají lépe? Android mám rád, je to můj mobilní systém číslo jedna, ale stejně tak mi nedělalo žádný problém napsat pro Mobilmanii recenzi na první telefon s Windows Phone na trhu. Rád se seznamuji s cizími platformami, abych se ještě raději vracel k Androidu.

Ještě na chvíli zůstaneme u Androidu. Dokázal bys vyjmenovat tři aplikace, které nejvíce zklamaly tvá očekávání a stejný počet těch, které je naopak předčily?

Naprosto mě zklamal Listen od Googlu. Byl to můj nejoblíbenější podcastový přehrávač a Google se na něj prostě vykašlal. Doposud jsem nenašel náhradu, vše ostatní mi totiž připadne strašně překombinované. Zklamal mě také mobilní Wallet, tedy že ho stále nemohu v ČR oficiálně používat. A do třetice mě zklamal i Voice. Když jsem ho v lednu 2010 poprvé objevil na Nexusu One, těšil jsem se, jak Google do roka provede revoluci ve VoIP. A realita? Službě Voice vypálil rybník Viber, WhatsApp a další. Mám pocit, že se někdejší nekompromisní inovátor proměnil trošku v hrobaře nadějí.

Naopak mě nadchnul Pubtran, Meteor s radarovými snímky a NaVlak. Nejsou to žádné programy plné efektů a s milionem funkcí, ale jsou prostě nehorázně praktické a funkční. Používám je každý den společně se sportovním Endomondem Pro, Chromem a klientem G+.

Jistě jsi zaznamenal „revoluci“ v cenách tarifů mobilních operátorů v České republice a následný příchod mnoha virtuálních operátorů. Jak to celé vnímáš Ty?

Tady se bez okolků přiznám, že jsem docela odstřižený od reality. Od roku 2007 totiž používám pouze firemní SIM kartu, takže ani netuším, kolik dnes stojí SMS a minuta hovoru. Flatové tarify na hovorné a SMS by mě nezajímaly ale ani na vlastní SIM kartě, protože já odešlu v průměru pět esemesek měsíčně. Zajímají mě pouze data a zde moc nadějí nevidím. Pokud totiž lidé přestanou telefonovat a posílat SMS a budou tedy pouze jako já datovat, mobilní internet se asi moc nezlevní. Z čeho by totiž pak ti operátoři vlastně žili? Možná se ale dočkáme specializovaných datových tarifů s různou úrovní QoS. Jeden tarif se bude specializovat na rychlé streamované video, druhý na Facebook a vše ostatní na něm bude pomalé, a tak dále.

Poslední otázka této části – myslíš, že si dokážeš udělat legraci sám ze sebe?

Já si ze sebe dělám legraci od rána do večera. I na škole jsem byl vždy bavič třídy. Obecně se neberu moc vážně. V opačném případě bych na internetech nevystupoval jako pes v klobouku.

Část třetí – budoucnost

Ještě než se tě začnu ptát na budoucnost si neodpustím jednu otázku. Díváš se na svět optimisticky, nebo pesimisticky?

Optimisticky. Studium historie mě naučilo, že to nakonec vždy dopadlo dobře. Děsím se jen toho, že mi pomalu táhne na čtyřicet a mám stále silnější pocit, že jsem si vlastně ještě vůbec nic neužil. Měl bych založit alespoň nějaký startup a prodat ho Googlu za sto milionů, ale ani to už asi nestihnu. Jsem příliš líný člověk.

Kde by jsi chtěl být za 10 let (v osobním i pracovním životě)?

V pracovním životě je to složité. Upřímně řečeno si moc dobře nedokážu představit, kam bych měl na malém českém trhu vlastně profesně růst, aniž bych opustil svůj obor. Živě.cz je ve své kategorii nejnavštěvovanější samostatný web, takže cesta do některé velké zpravodajské redakce, kde je IT jen jednou z mnoha rubrik, mě vlastně vůbec neláká, ačkoliv ty lidi osobně znám a jejich práce si vážím.

Za deset let budu pracovat v Googlu jako evangelista a čeští novináři ze mě budou tahat rozumy. A já jim nic neřeknu a budu si hrát se všemi těmi úžasnými hračkami, budu mít kompletní Play Store a všechny ty Pixely a Chromecasty. Nicméně asi jen v nějakém alternativním vesmíru, Google na tom totiž naštěstí není tak špatně, aby toužil zrovna po mně.

Pokud by jsi mohl rozhodovat o tom, jak se Android bude vyvíjet, co za funkce bys přibalil do jeho další verze?

Já bych ocenil ještě mnohem větší designovou čistotu a jednotu. Na iOS a hlavně na Windows Phone oceňuji právě to, že všechny aplikace dodržují štábní kulturu. Na Androidu se to už také hodně zlepšilo, autoři se hodně drží správného používání ActionBaru a tak dále, ale stále tam jsou některé zrůdné věci. Tady těm zdánlivým drobnostem bych se věnoval spíše než některým exotickým hurá technologiím.

Má poslední „otázka“ – pokud by jsi měl sám sebe vyjádřit jedním slovem, jaké by bylo?

Pesvklobouku.

Velmi ti děkuji za čas strávený při psaní odpovědí a chtěl bych ti popřát co nejvíce úspěchu a štěstí ve tvém životě.

Já ti (a případným čtenářům) přeji to samé, dopiji tu poloprázdnou láhev vína a půjdu spát, na východě totiž už pomalu svítá.