Po článku Zápisky iPhonisty přecházejícího na Android: první dojmy z Gingerbread zde máme něco ještě trochu kontroverznějšího a sice Kotvy, které táhnou Android dolů od jednoho z největších mně známých příznivců iOS na twitteru – Karla Boháčka alias @Karel_B na twitteru a blogu. Znovu mějte na paměti, že jde o dojmy silně subjektivní a článek nemá za cíl objektivně hodnotit Android, jeho posláním je pouze ukázat Android z jiné perspektivy. Také si uvědomte, že článek nebyl psán pro tento server, nýbrž pro malou sortu lidí, takže prosím nepište, co si to autor dovoluje psát za věci.
Když jsem psal o přechodu z iPhonu na novější iPhone, napsal jsem z legrace, že 80% lidí, kteří si telefon značky Apple opětovně koupí, jsou prakticky všichni. To samozřejmě není pravda, 20 % je nezanedbatelná část. Tato pětina uživatelů jablečného telefonu, která při koupi nového telefonu zvolí model jiného výrobce, často přechází na dnes tolik populární telefony se systémem Android. A s nimi na stejnou loď nastupují denně i statisíce dalších uživatelů.
Zdá se, že Android v počtu aktivací za den již konečně překonává iOS, a tak jej můžeme označit za nejoblíbenější mobilní systém současnosti. Slovo „konečně“ používám záměrně, protože bylo jasné, že s desítkami smartphonů různých značek disponujícími systémem od Googlu nemůže Apple soupeřit věčně. Posunutí Androidu na špici v prodejnosti je proto očekávaným vyúštěním, které bylo nevyhnutelné za předpokladu, že výrobce systému není úplně neschopný (zdravíme do Redmondu).
Robot si nemůže pamatovat vše
Teď už ale k hlavnímu tématu článku. Android stále nemá náskok před iOS takový, jaký by mohl mít, kdyby se vyvaroval některých problémů. Ne za všechno však může Google, na vině jsou i výrobci smarphonů, na kterých systém běží. V propagačních materiálech a v recenzích se často dozvíte, že daný smartphone zvládne pozřít paměťové karty až do kapacity 32 GB, a řeknete si: „Paráda, to je spousta místa v telefonu, kam si narvu úplně všechno.“ Koneckonců i v diskuzích vám budou Androidisté tuto možnost nadevše vychvalovat, obvykle s dodatkem, že iPhone má jen vnitřní paměť, za což by měl Jobs shořet v pekle a Cupertino být vypáleno do základů.
Když jsem loni v prosinci vybíral telefon pro přítelkyni, která nechtěla iPhone, aby s sebou nemusela nosit příliš drahý telefon, zaujal mě HTC Wildfire. Nějakou paměť jsem neřešil, protože jsem si řekl, že si může pořídit větší paměťovou kartu, kdyby bylo potřeba. Věřím, že podobně uvažuje spousta kupujících. Až po koupi jsme se jaksi mimoděk dozvěděli, že aplikace samotné nelze v Androidu 2.1 nijak snadno umístit na paměťovou kartu uvnitř telefonu.
Tenkrát nás zachránilo rychlé uvolnění Androidu 2.2 Froyo, který toto dovoloval u aplikací, kde to vývojář povoluje (což dodnes nejsou všechny). Pak také nelze na kartu přesunout e-maily, kontakty a SMS[Poznámka redakce: To není úplně pravda, některé aplikace si dokáží ukládat data na SD kartu]. Pokud se dobře pamatuju, zbývá přítelkyni v telefonu asi 80 MB volného místa z 512 MB, kterými Wildfire disponuje. Musí tedy hlídat, aby si malou vnitřní paměť nezaplácala, protože pak telefon nepřijímá ani SMS.
Možná si říkáte, že HTC Wildfire je už rok starý telefon a u novějších modelů tomu bude jinak, a máte zčásti pravdu, že dražší modely na tento nedostatek většinou myslí, a tak má Nexus S nebo Samsung Galaxy I i II uživatelskou pamět v řádech gigabajtů. Jenže třeba v HTC se na to takříkajíc vyprdli a všechny jejich smartphony disponují pouze kolem 1 GB vnitřní kapacity či nižší. Také Samsung u levnějších modelů na vnitřní paměť jaksi zapomíná, a tak třeba Galaxy Ace není se svými 158 MB zrovna žádné eso.
Běžný uživatel samozřejmě nebude chtít řešit, že na svém novém telefonu má šetřit místem, promazávat e-maily a přesouvat co nejvíce věcí manuálně na paměťovou kartu. Přitom řešení je snadné, stačí, aby výrobci dal do svých smartphonů pamět alespoň 4 GB. Ten zbytek (hudba, videa, fotky atd.) se na tu kartu naštěstí nějak cpe sám.
Update bude…někdy…možná
Dalším zádrhelem je u Androidu updatování systému. Teď konkrétně myslím vydávání aktualizací a nových verzí. To má na starosti výrobce, který však musí novou verzi nejprve přizpůsobit svým telefonům, přimíchat své grafické nádstavby, jako jsou HTC Sense nebo Samsung TouchWiz, a teprve potom může být update nabídnut uživatelům.
Samozřejmě zatímco v HTC, LG, Samsungu a dalších firmách využívajících Android pracují na zabordelení vylepšení tohoto systému, uživatelé takového Nexusu, jenž je vybaven čistým systémem bez nadstaveb, si vesele užívají novinek a vy čekáte a čekáte. Občas v tomto procesu nastane zádrhel, že výrobce telefonu si řekne, že by neprodal tolik nových smartphonů, kdyby nadělil update všem, a tak se na vás prostě bez okolků vykašle. Nechci vám nalhávat, že vám neudělá Apple s iOS to samé, ale alespoň se dvěma novými celočíselnými updaty můžete počítat.
Zálohování dat…jak kterých
S aktualizacemi systému souvisí také zálohování dat přítomných v telefonu. U iOS vadí některým uživatelům smartphonů (zejména těm, co využívají Windows) nutnost používat program iTunes. Tato závislost iPhonů a dalších iZařízení na programu v počítači bude sice ukončena letos na podzim s příchodem iOS 5, ale propojení s tímto software má řadu výhod. Tou hlavní je, že při synchronizaci je prvním prováděným krokem kompletní záloha obsahu vašeho telefonu. To se hodí při pořízení nového telefonu, kdy prostě nahrajete data ze zálohy a jedete tam, kde jste skončili, jen na novém hardware.
K nezaplacení je to pak ve chvílích, kdy se v telefonu něco pokazí softwarově. Když vám selže aktualizace nebo systém nebude kvůli něčemu fungovat, jak má, během chvilky jej přeinstalujete, ze zálohy nahrajete všechna svá data zpět a pokračujete, jako by se nic nestalo. Android má však aktualizace systému over-the-air. Máte sice zálohované jednotlivé věci: e-maily na Gmailu, fotky na Picase/Google+, Android Market si bude pamatovat, které aplikace jste si koupili, ale nikde nejsou zálohovaná data z vašich aplikací. Co by se stalo v případě selhání updatu třeba z Froya na Gingerbread asi radši nedomýšlet. Uspokojivou odpověď mi Android komunita příliš nedala. Většinou to znělo, jakože by bylo snazší telefon zahodit a jít koupit nový.
Nedovařený robůtek
No a pak je tu v neposlední řadě vlastnost, které říkám „linuxovatost“. Androidisté vám navykládají, že si mohou svůj systém narozdíl od iOS mnohem výrazněji uzpůsobovat svým potřebám. To je samozřejmě pravda a je dobře, že si každý může vybrat, co mu vyhovuje. Jenže touto logikou je ideální mobilní systém ten, který si naprogramujete sami od nuly. Množství věcí, které uživatelé iOS už považují za samozřejmost, se na Androidu stále nevyskytuje v podobě, jak by mělo být. To se můžete dozvědět i z článků, které píše @Jakubdr ku příležitosti nedávné koupě Nexusu S po třech letech s iPhonem.
Třeba na přepnutí na českou klávesnici zapomeňte, na přizpůsobení notifikací bez nutnosti instalovat něco dalšího zapomeňte, na snadné vytvoření screenshotů, abyste mohli ostatním ukázat, jak ten systém vlastně vypadá a jak jste si jej pěkně uzpůsobili, zapomeňte. Těch chybějících věcí je více. Většinu jde sice vyřešit postupným uživatelským uzpůsobováním a doinstalováváním utilit, ale asi nebudu jediný, komu to příjde jako koupit auto a pak teprve dokupovat zvlášť sedačky. Čekal bych, že se Android bude již v základu snažit zajistit uživateli co nejvíce potřebných funkcí, místo aby spoléhal na svou uzpůsobitelnost. Komu se základní navrhované řešení nebude líbit, ten si jej uzpůsobí, ale pro uživatele, který nechce telefon dostávat ještě týden po koupi do použitelného stavu, je potřeba mít určité základy obsažené.
Až budou výše zmiňované problémy vyřešeny, věřím, že bude mezi uživateli ještě oblíbenější…
Nakonec Vás ještě prosím, než začněte diskutovat, uvědomte si, že jde pouze o subjektivní názory a hlavně, že jste chytří lidé, kteří jsou schopni konstruktivní, neovečkosvké kritiky a to jak ze strany iOS tak i Androidích příznivců.