Pokud za položky ve svém košíku neplatíte, tak jste sami položkou.
(if you are no paying for the product, you are the product)
Tento citát již mnozí z vás určitě slyšeli. Zejména při rozhovorech o soukromí a reklamách. Pokud na internetu využíváte nějakých úžasných produktů, které jsou zadarmo, tak jejich tvůrci patrně shromažďují vaše osobní informace a následně je prodávají inzerentům. To znamená, že jste jedním z produktů firmy, jejíchž služeb využíváte.
Ne vždy by mělo jít o přímý prodej informací. Například Google je schopen zjistit, kterým sportům se věnujete a ovlivnit výskyt reklam týkajících se dané činnosti, když zrovna brouzdáte internetem. Nutno podotknout, že nejde o moc méně nepříjemné zpracování informací o vaší osobě.
Tomuto problému se však můžeme bez větších problémů vyhnout. Stačí, když za produkty začneme platit. Můžeme si stěžovat na jejich nedokonalost, může nám vadit, že jsou naše osobní informace prodávány třetím stranám, ale faktem je, že společnosti, jejichž služeb využíváme, potřebují na vývoj svých produktů nemalé peníze. Staneme-li se opravdovými zákazníky, můžeme očekávat, že se k nám podle toho také budou chovat.
Google se kvůli tomuto tématu dokonce soudil. Vedení společnosti totiž tvrdí, že není v rozporu s vaším soukromím, když vám prohlídne email, vytvoří si profil o vašich zájmech a tyto informace prodá jiným společnostem. Proč? Protože vůči Gmailu „nemáte“ žádná očekávání, týkající se ochrany soukromí.
Gmail není produkt, vy sami jste produktem.
O praktikách Facebooku a dalších sociálních sítí by mnozí zvídavější uživatelé mohli napsat knihu. Pro zajímavost, to co je pro většinu solidních společností – včetně Googlu – zažité jako „ochrana osobních údajů“ nechvalně známá modrá knížka přejmenovala na „zásady používání dat“.
Většina služeb společnosti Google je zadarmo a vydělává na sebe díky reklam. Vyhledávání, e-mail, sociální síť, to vše žije díky vašich informací.
S tránky jako Facebook nebo Instagram v žebříčku nejoblíbenějších služeb sice u svých uživatelů obsazují nejvyšší příčky, ale byli by na nich lidé stejně závislí, pokud by za ně museli platit? Možná by byli ochotni se na ně vykašlat, kdyby jejich cena překročila pomyslnou hranici snesitelnosti. Na kolik si však cení svých osobních údajů?
Možná pouze nejsme plně připraveni vzdát se budoucnosti, která je plná zábavy zadarmo. Nebo snad doufáme, že nás všechny spasí AdBlock. Jednou se však budeme muset rozhodnout platit, nebo pouze tiše nesouhlasit.