Připojte mobil k televizi – recenze HTC MHL sady

Určitě jste se už dostali do situace, ve které by se vám hodilo ukázat něco z telefonu několika lidem najednou, třeba pomocí televize. Vaší první možností pravděpodobně bylo DLNA, což je standard pro bezdrátový přenos multimédií po síti a v praxi má tato technologie svoje omezení – přehrávat na koncovém zařízení (televize, přehrávač) jdou pouze soubory, které je schopno dekódovat. Obrazovku svého mobilu do televize přes DLNA prostě a jednoduše nedostanete.

Pokud ale vlastníte některý z novějších telefonů vyšší třídy (ideálně té nejvyšší), je tu jistá pravděpodobnost, že bude podporovat HDMI výstup. Ten může být buďto v podobě miniHDMI konektoru, což je asi ta jednodušší cesta, nebo může sdílet zdířku s klasickým microUSB konektorem. V tomto provedení HDMI výstup najdete u telefonů HTC, nebo třeba Samsung a právě na HDMI-MHL sadu (což je konvertor z microUSB na HDMI) od HTC jsem se zaměřil v tomto článku.

Testoval jsem propojení telefonu HTC Sensation a televize Panasonic TX-L42E30E, která má FullHD rozlišení a úhlopříčku obrazu čtyřicet dva palců.

V pěkně provedené krabičce dostanete od HTC dvě věci. Samotný MHL (Mobile High-definition Link) konvertor a úplně obyčejný HTC HDMI kabel, jehož přenosové rychlosti a vlastnosti nikde nezjistíte. A to je vše. Bohužel i přesto, že je celá sada poměrně drahá, nenajdete v ní microUSB kabel, který je bezpodmínečně potřeba pro správné fungování připojení – asi se počítá s tím, že použijete ten, co jste dostali s nabíječkou. To je škoda, protože i základní krátký kabel by bez problémů stačil a rozhodně není nějak drahý. Na podobné snižování nákladů si budeme asi muset začít zvykat, vždyť kabel nedostanete ani s dokovací stanicí, kde mi jeho absence dává ještě menší smysl a je vyloženě kontraproduktivní.

Určitě se ptáte, jak to celé funguje. Princip je jednoduchý, ale výsledkem je, že budete mít u televize poněkud předrátováno. Prvním krokem je připojení telefonu ke konvertoru, k tomu žádný extra kabel nepotřebujete, protože konvertor ho má zabudovaný. Následuje krok číslo dva, což je propojení televize a jejího HDMI vstupu s výstupem konvertoru. Pro běh celé soustavy je ale nutné, aby se telefon současně nabíjel, takže musíte z microUSB výstupu konvertorové krabičky vyvést kabel (tím, který není obsahem balení) buďto do USB portu svojí televize, nebo do nějaké nabíječky. Je to sice otrava, ale má to svoje opodstatnění – přenos vytěžuje telefon co do výkonu celkem slušně a logicky tak spotřebovává o dost vyšší množství energie, bez současného nabíjení by asi moc dlouho nevydržel.

Po připojení se vám v oznamovací liště telefonu objeví ikonka HDMI, přepnete vstup na své televizi a hurá – na obrazovce se vám v ideálním případě objevil obraz vašeho mobilu. Zde je nutné zmínit, že HDMI připojení potřebuje ke svému běhu Sense framework, což vylučuje (prozatím) použití neoficiálních ROM, které nejsou založené na Sense. Bez něj to prostě nejde, na MIUI a Cyanogenmod můžete zapomenout. Dobrou zprávou naopak je, že vše bez problémů běží i na testovacích Sense verzích ICS.

Jak to tedy celé funguje v praxi? Dá se to použít?

Krátká odpoveď – ano. Ale má to svá omezení. Tak předně obraz není nějak extra čistý, má příliš silné kontury a upscaling na 1080p mu na kvalitě celkem ubírá, stále je to ale velice slušně koukatelné a zdálky rozsypané pixely ani nerozeznáte. Větším problémem je horší věrnost a kvalita barev, které jsou moc svítivé a přechody nevypadají úplně nejlépe. Toto je způsobeno telefonem (nebo konvertorem), výměna HDMI kabelu za mnohem dražší a papírově lepší nevyřešila nic, situace byla naprosto stejná.

Druhým úskalím je náročnost na výkon telefonu. Pokud plánujete především sledování HD seriálů (které telefon sám utáhne bez cukání), budete zklamáni. Režie přenosu sebere dost velkou část procesorového času a tak jsou i 720p soubory v softwarovém módu trhané a prakticky nekoukatelné. Nižší rozlišení už jsou ale použitelná velmi slušně. Při dekódování pomocí hardwarového čipu (typicky videa s kodekem H.264) lze přehrát v pořádku i ona 720p videa, ale nespoléhal bych na to – takových je minimum. Oproti majitelům telefonů Samsung máme my, co vlastníme HTC, smůlu, nenastavíme si nic, korekce obrazu ani parametry připojení.

Pravděpodobně to bude přehrávačem (MX Player), ale k mému údivu se mi při přehrávání na HDMI nezobrazovaly u určitých souborů titulky, přičemž v telefonu bylo vše v pořádku. Toto si nedokážu nijak vysvětlit, protože z logiky věci je přenášen identický obraz. Divné, ale stálo to za zmínku.

Pokud se chcete dívat na filmy a seriály je vše v pohodě, pokud chcete ukázat kamarádům hru máte problém – ovládání je totiž krkolomné a nepohodlné, dokud se neobjeví na trhu nějaké bluetooth zařízení na dálkové ovládání telefonu, budete odkázáni jen na základní operace, na hraní her můžete zapomenout, ovládat se pořádně nedají. Něco se ale chystá, bluetoothový gamepad Phonejoy by mohl být ideálním doplňkem různých emulátorů, živě si dokážu představit použití telefonu jako herní konzole s Playstation emulátorem a Phonejoy gamepadem jako ovladačem. To nezní vůbec špatně a v tomto ohledu skýtá připojení telefonu k televizi veliký potenciál.

Problémy ryze technického rázu se sem tam objeví, zašumí obraz, nebo občas sem tam vypadne, nejedná se ale o nic dramatického. Zvuk je přenášen bez problémů.

Celkově je to ale povedený produkt a v praxi poměrně použitelná technologie, která má určitá pravidla hry, na které musíte přistoupit, jinak budete zklamáni. Pro pouštění prezentací, přehrávání (neHD) seriálů a filmů, když není lepší přehrávač k dispozici a na základní ukázání něčeho, co se děje na obrazovce je to dostačující a vhodné, na ostatní věci příliš omezené a krkolomné. Nicméně pokud se v budoucnu objeví dobrý způsob, jak ovládat na dálku hardwarově telefon, bude se jednat o famózní záležitost – možnost manipulace s telefonem a současné pozorování obrazovky tomu prostě chybí. Jinak jde ale o povedený, i když trochu předražený produkt.