Jak je to dlouho, co ještě někoho zajímalo, co je uvnitř počítače? Jaký je tam procesor, kolik paměti, jaká grafická karta a podobně? Odpovím si egoisticky sám, dlouho. Kromě počítačových hráčů, nadšenců a IT profíků je všem úplně jedno, co v jejich počítačovém miláčkovi vykresluje stránku našeho webu a jak se to vůbec jmenuje. Někteří znalejší vám po položení dotazu alespoň řeknou Intel, případně AMD. A tím to končí. Klasický hardware u PC už dnes nikoho moc nezajímá – koupíte notebook za deset tísíc a okna s Wordem na něm rozjedete určitě. Téma tohoto článku je tedy nasnadě. Kdy nás to přestane zajímat u mobilů?
Osobně si připadám v situaci, kdy už to jedno je. Moderní telefony od nižší střední třídy nemají problém s většinou aplikací, pro běžnou práci stačí naprosto bez problémů. Kterou že to mají generaci čipu od Qualcommu? Je to jedno. V Play vám stejně nenabídnou nic co by váš telefon neměl zvládnout a uživatelům už stejně jedno, jestli má jejich mobil půl GB nebo tři čtvrtě GB operační paměti. O to víc mě udivuje, že se marketingová oddělení technologických firem nepřestávají snažit ohromit zákazníky počtem jader na čip.
Naposledy to vidíme na případu Galaxy S III. Nezajímavá plastová placka, zaměnitelná se záplavou podobných plastových placek – ale má to čtyři jádra tepající na 1,5 GHz tak to musí být dobré! Jasně, stále existuje pokrok, ale celá ta honba za co největším počtem jader je v prostředí telefonů, kde majoritní systém měl donedávna problémy paralelizovat dvě vlákna, docela úsměvná. Dochází tak ke stejné situaci jako na PC trhu, kde se jednotliví výrobci mikročipů snažili předhonit jeden druhého taktovací frekvencí až vznikaly takové šílenosti jako Pentia tikající na 3,6 GHz na jednom jádru.
Celkem správně se v počítačovém světě začal vývoj ubírat cestou více vláken, která mi ale na mobilech současné generace nedává moc smysl. Tedy, nejen současné generace ale při současném způsobu použití. Ruku na srdce – najednou máte puštěné maximálně dvě aplikace, přičemž jedna z nich je v 90% případů hardware nepříliš zatěžující přehrávání hudby. Na jednoduché hříčky stačí s přehledem jedno jádro a tak je reálné uplatnění vícejádrových monster v podstatě jen ve dvou segmentech – v přehrávání videa ve vysokém rozlišení a v náročných hrách.
Pokročilé jsou z mnoha důvodů (viz můj postarší článek) v prodejnosti a hranosti za nenáročnými rychlíky a nevěřím tomu, že by video přestalo být díky více vláknům nějak razantně méně náročné na spotřebu baterie, což je stále hlavní důvod, proč si nepouštět na chytrém telefonu celovečerní filmy.
Možná nemám pravdu. Možná přijde nová verze Androidu, která nám ukáže, že osm jader je rozumné minimum a kdo jich nemá šestnáct nepřečte si pomalu ani e-mail. V současné době ale musím být k těmto závodům ve zbrojení skeptický. Aby to nakonec nedopadlo krizí, stejně jako v roce 1962.