Komentář: Bukanýři v zeleném, můra vývojářova

Pirátství je pro Android velkým problémem. Dokonce problémem tak velkým, že se kvůli němu nevydávají pro naši platformu některé hry, jiné se vypouštějí zdarma u některých dosahují procenta nelegálních kopií strašlivých čísel. Kdy tomu bude konec?

Madfinger Games, tedy celkem úspěšné vývojářské studio z naší domoviny, se rozhodli, že svůj poslední hit, zombie akci Dead Trigger dají k dispozici zcela zdarma. To byla pro mnohé překvapivá informace, nejvíce zaskočila asi ty, kteří si hru ještě nedávno pořídili za peníze. Proč se v Brně rozhodli nechat svoji další hru, do které jistě vložili mnoho prostředků, zcela zdarma? Dle dnešního vyjádření na oficiálním Facebooku studia je za tím citujeme ,,neuvěřitelně vysoká míra pirátství na Androidu“. I za cenu okolo jednoho dolaru se prý hra nelegálně stahovala tak hodně, že se vývojáři rozhodli implementoval free-to-play model s herními penězi, než aby sledovali, jak jejejich dílo šířeno po stahovačských serverech naprosto volně. Takto je alespoň šance, že se pár hráčů rozhodně přihodit studiu pár korun za herní peníze.

To je docela zoufalý krok, nemyslíte? Bohužel podobnou situaci potvrzují i zprávy o míře pirátství jiných her, které pocházejí klidně i z minulých let. A vypadá to, že oproti nim není k dnešnímu dni situace o mnoho lepší. Miles Jacobson, ředitel Sports Interactive si v dubnu letošního roku na Twitteru posteskl, že poměr nelegálních ku legálním instalacím hry studia, Football Manager Handheld, dosahuje až 9:1. A stahovače označil jedním anglickým vulgárním výrazem pro mužský pohlavní orgán. A měl k tomu, nutno dodat, důvod – Football Manager byl na iOS velmi oceňovanou hrou, která i za vysokou cenu dosahovala úctyhodných prodejů a zisků. Na Androidu byla situace právě kvůli masivnímu pirátství neuspokojivá – Miles si svým článkem postěžoval i na prestižním technologickém webu Wired.

Ani další případy tristní situaci na Androidu nevyvracejí. Statistiky Davida Peroutky z týmu Hexage staré dva roky uvádějí, že míra pirátství (tedy procentuální počet nelegálním kopií her) dosahuje i hodnot kolo devadesáti procent, především v Asii se nebezpečně blíží stovce. Jako nejpoctivější se jeví severoameričtí uživatelé, u kterých se množství nelegálních kopií pohybuje jen okolo čtyřiceti pěti procent.

Pirátstvím netrpí jenom vydavatelé a vývojáři her, ale ve výsledku i koncoví uživatelé. Ilustrovat to jde například na hře Infinity Blade. Infinity Blade je poctivé akční RPG s nímž si jeho vývojář z Chair Entertainment na App Store rozhodně ostudu neudělali. A hlavním důvodem, proč tuto evidentně povedenou hru na našich přístrojích jen tak neuvidíme, je podle autorů právě obava z šíření nelegálních kopií hry. Android dokonce počastovali přízviskem divoký západ pirátství.

Vývojáři volají po důslednější ochraně jejich práv ze strany Googlu, který pro to prý nedělá dost. Každý telefon s rootem je potenciálně možný šiřitel nelegálních kopií hry – díky superuživatelských právům jde přistupovat do jinak skrytého systémového disku a řadu her lze lehce odeslat přes bluetooth, jen (co se dle mé zkušenosti týče) málo z nich má nějakou sofistikovanější ochranu, která by například hru po zaslání na jiný přístroj a následné instalaci znefunkčnila. Tyto pokusy tu jsou – identifikace kopie hry s účtem na Google Play, nebo přes internet a podobně. Jak vidno to ale nestačí.

Dle již zmiňovaného Milese Jacobsona je cesta v podobném modelu, který nastavili se Steamem ve Valve. Integrovat tabulky, komunitu a tento bonusový obsah přímo do Google Play tak, aby byl dostupný pouze uživatelům s legálně zakoupenou hrou a tím je k její koupi motivovat. To může do jisté míry zafungovat, ovšem problém je někde jinde. V myšlení.

Ve výše uvedené statistice se hovoří o tom, že nejméně hru Radiant pirátili lidé ze Severní Ameriky. Jak to, že u nás je lidem líto dát deset korun za dobře odvedenou práci na zábavné hře a raději podstupují martyrium hledání linku na warez fórech, místo jednoduchého kliknutí myší? Výsledný čas je může ve výsledku navíc přijít třeba i dráž, než by byla ona mikrotransakce kartou. Jistě, karta není pro každého bezpečná. Takové argumenty se objevují často, ale skutečně je taková práce si k účtu založit i virtuální platební kartu, na kterou vždy přečerpáte nějakou menší částku a tím minimalizujete riziko zneužití? Dohoda s operátory nebude, minimálně v našem prostředí, jen tak na pořadu dne a myslím si, že za pohodlí nákupu z Google Play si stojí zajít do banky a vyřídit pár papírů, než googlovat pochybné odkazy na pochybných stahovacích portálech.

A nezapomínejte, že vývojáři jsou taky lidé. Lidé, kteří se živí vývojem her, jejichž platy a pracovní místa jsou na prodeji těchto her závislá. Opravdu je pro vás ta dvacetikoruna tak moc, abyste si jejich dobrou hru místo rychlého koupení stáhli z warez fóra? Nemyslím si. Maximálně oželíte večer v hospodě jedno pivo.

Mnou zažádaná odpověď na problematiku pirátství adresovaná Nikole Bornové z Lonely Sock (stojí za Coral City), kterou jsem původně chtěl včlenit do tohoto komentáře jako citaci se rozrostla na velmi zajímavý, samostatný článek s osobním vhledem člověka, který je sám vývojářem. A proto ho alespoň na konec uvedu, jako hodný přečtení.

Zdroje: Facebook Madfinger Games, Wired, Bussines Insider, Phandroid