Telefon Meizu M9 pravděpodobně nebude pro většinu z Vás žádnou neznámou. Když se totiž v polovině roku 2010 objevil, tak způsobil poměrné veliký rozruch. Jako snad první totiž přinesl výbavu takřka srovnatelnou s iPhonem 4.

Od té doby však uběhla dlouhá doba, a když se tak před necelými třemi měsíci objevil na českém trhu, bylo jasné, že to již úplně snadné mít nebude. A právě na to jestli za případné zakoupení stojí, se dozvíte v dnešní recenzi.

Obsah balení

Emgeton Meizu M9 se prodává v poměrně klasické, leč bezesporu elegantní bílé krabičce. Uvnitř ní naleznete telefon umístěný v kartonovém lůžku, pod kterým se dále nachází ještě dvě další krabičky. V jedné naleznete USB kabel, v druhé pak sérií návodů a malou semišovou utěrku na displej.

Nabíječka je dodávána externě a to pouze ve formě modulu do zásuvky bez natvrdo přidělaného kabelu. Přibalena je také potřebná evropské redukce. V samotném telefonu je ještě zastrčena 8GB microSDHC class 4 karta značky SanDisk.

Naopak úplně chybí pouzdro nebo folie na displej a dokonce i sluchátka.

Vzhled a dílenské zpracování

Vzhledem k čínskému původu telefonu asi nikoho nepřekvapí, že je telefon částečné podobný iPhone 4. Na druhou stranu to zde není, na rozdíl třeba od nižších modelů Samsungu, na škodu. Inspirace totiž není až zas tak zjevná a celkově poměrně dobře funguje.

Přední část telefonu kryje jeden veliký, nad samotné tělo lehce vystupující, blok tvrzeného plastu. V jeho horní části se skrývá klasická sada senzorů (světelný a proximity) a průduch reproduktoru pro volání. Přední kamera chybí.

Níže se nachází samotný displej s úhlopříčkou 3.54 palce, úplně dole pak trojice androidích tlačítek. Krajní dvě jsou stejně jako u telefonů od Samsungu senzorová, prostřední ‚domů‘ je hardwarové.

Hrany a záda telefonu tvoří jeden kus plastu, který je jen na některých místech vykrojen kvůli dalším ovládacím prvkům a konektorům. Na horní straně se konkrétně nachází 3,5 milimetrový jack, malá štěrbina pro snadné odstranění zadního krytu a tlačítko pro zapnutí/vypnutí. Pravá strana je bez jakýchkoliv ovládacích prvků.

Na dolní hraně naleznete malou dírku mikrofonu a miniUSB port pro nabíjení a připojení k počítači. Zde bych rád zdůraznil, že opravdu nejde o dnes již standartní microUSB, nýbrž opravdu o starší a dnes snad již jen ve fotoaparátech používaný miniUSB.

Pravá strana obsahuje pouze poměrně nevýrazné a bohužel leckdy těžko nahmatatelné dvojtlačítko pro regulaci hlasitosti a případné ovládání fotoaplikace. V té lze totiž dolní částí dvojtlačítka přepínat mezi kamerou a fotoaparátem a horní částí následně fotit. Dedikované tlačítko fotoaparátu bohužel chybí.

Na zádech je jen kruhový výřez pro fotoaparát. Jeho čočka je asi 1 milimetr zapuštěná do krytu, takže nehrozí tak její snadné poškrábání či ušpinění. Přisvětlovací LED dioda bohužel přítomna není.

Zmínku si zaslouží také dvojice reproduktorů, ty se nacházejí v dolní části na boční straně telefonu, díky čemuž je nelze takřka omylem zakrýt. Při přehrávání na výšku dokáží navíc vytvořit poměrně kvalitní stereo zvuk.

Telefon je celý zakulacený a velmi dobře padne do ruky. Kvůli jemné textuře zadní vaničky a relativně malé velikosti navíc takřka neklouže. Za celou dobu testování také v podstatě nikdy nezavrzal nebo neprojevil jakoukoliv známku nekvalitního dílenského zpracování.

Celkové se tak dá říci, že mu jak z hlediska designu, tak samotného zpracování není co vytknout.

Hardware & displej

Hardwarově je telefon na úrovni poloviny roku 2011. Jeho srdcem je jednojádrový Samsung S5PC110 ARM Cortex-A8 taktovaný na 1GHz doplněný o integrované grafické jádro Power VR SGX 540 (DirectX 10.1, OpenGL 2.1). Jde tedy o stejný procesor a grafický čip jako v případě Samsungu Galaxy S anebo Google Nexusu S.

Stejná je také velikost paměti RAM, tedy 512 MB. Vnitřní paměť pro aplikace má bohužel také tutéž hodnotu, což v kombinaci s tím, že po prvním zapnutí je volných jen přibližně 300MB může způsobit určité problémy. Aplikace lze naštěstí v případě problémů přesunout na SD kartu.

Oproti Samsungu Galaxy S je však telefon krásně živý a za celou dobu testování se ani jednou nezasekl či nezpomalil. A to ani při instalování více aplikací najednou či načítání více stránek v prohlížeči na pozadí. Dostatečný výkon se ukázal také v hrách, kdy telefon neměl problémy ani s náročnějšími 3D tituly.

Displej má při úhlopříčce 3.53‘‘ rozlišení 960×460 (qHD), nabízí tedy takřka totožnou hodnotu DPI jako konkurenční iPhone 4, tedy přibližné 326 obrazových bodů na palec. Údajně by mělo jít o TFT panel Sharp AVS s pen-tile maticí (RGBG). Potvrzeno to však nemáme.

Ačkoliv některé zdroje tvrdí, že je displej kryt sklem Gorilla Glass se zvýšenou odolností proti mechanickému poškození, tak jde spíše o tvrzený plast. Alespoň se tedy tak zdá z používání a poměřením s Galaxy S první generace, který Gorilla Glass vybaven je.

Díky vysokému rozlišení displeje je veškeré vykreslování dokonale hladké, což oceníte zvláště při prohlížení webu nebo při čtení takřka jakéhokoliv textu. I když je totiž malý, tak je dostatečně prokreslen, díky čemuž je čitelný i bez přibližování.

Špatné nejsou ani barvy. Ty sice nenabízí takovou živost jako u (S)AMOLED displejů od Samsungu, ale na druhou stranu jsou možná o fous realističtější a tím pádem uvěřitelnější. Mírně horší je to s pozorovacími úhly, nicméně rozhodně nejde o výrazný nedostatek.

Naopak opravdovým pproblémem displeje je čitelnost na přímém slunci. I při maximálním jasu je občas problém něco přečíst čemuž nepomáhá ani stylizace grafického prostředí do bílých, případně světlých barev. V případě nižšího než maximálního jasu pak není na displeji vidět vůbec nic, je tak lepší nespoléhat se na automatickou regulaci a nastavit hodnotu ručně.

• Procesor: Jednojádroý 1 GHz Samsung S5PC110,
• Grafický čip: Power VR SGX 540
• RAM: 512 MB
• Operační systém: Android 2.3.5 (Gingerbread) + nadstavba Meizu Mobile
• Interní paměť: 512 MB (dostupných 335 MB) + microSD slot
• Displej: 3.54 palce, TFT, kapacitní, s rozlišením 640 x 960 px
• GPS: ano
• Wi-Fi: 802.11b/g/n
• Bluetooth: 2.2 (+EDR Stereo)
• Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, miniUSB
• Fotoaparát: 5 Mpx (2592 x 1944 px) s autofokusem
• Natáčení videa: HD (1280 x 720) při 30 snímcích za sekundu
• Přední kamera: –
• Baterie: Li–Pol s kapacitou 1 370 mAh
• Velikost telefonu: 59,8 x 113 x 11 mm
• Hmotnost telefonu s baterií: 123 gramů

Konektivita (GSM, WiFi)

GMS a 3G anténa je v telefonu dostatečně silná a dokáže zachytit signál například i ve výtahu betonového paneláku nebo na odlehlejších místech České republiky.

Podobně dobře je na tom WiFi, která díky podpoře všech tří standardů (b/g/n) nemá problém ani v silně zarušené zástavbě na sídlištích. K průměrnému routru (D-Link DIR-615) vydržel telefon připojený s poměrně dobrým signálem i přes trojici betonových zdí v panelovém bytě či na vzdálenost přibližně 20 metrů volného prostoru. Celkově bych si troufl říci, že je jeho WiFi anténa lepší, než například u Samsungu Galaxy S nebo námi dříve testovaného Gigabytu GSmartu G1345.

GPS, kompas a akcelerometr

GPS modul dopadl taktéž poměrné dobře. I v husté zástavě se chytil relativně rychle a navíc i přesně. Při použití asistovaného nalezení aGPS se čas potřebný k nalezení pozice dostal hluboko pod úroveň jedné minuty a tedy i do velmi pěkných hodnot. I bez něj však lokalizace většinou déle než minutu netrvala.

Příjemně překvapil i kompas, který i bez předchozí kalibrace ukazoval sever přesně a nenechal se rozhodit ani nedalekým magnetickým polem.

A nakonec ani akcelerometr nedopadl vůbec špatně. Polohu telefonu ukazoval poměrně přesně a bez šumu.

Výdrž baterie

V pozitivních dojmech z telefonu budeme ještě chvíli pokračovat. I přes svůj poměrně výkonný procesor, ne dvakrát malý displej s qHD rozlišením a baterii s kapacitou 1370mAh totiž Meizu M9 vydrží déle, než by se na první pohled zdálo.

Při průměrném používání, tedy soustavné aktivní WiFi, občasné SMSce a tak dvěma hodinám prohlížení internetu denně nemá problém vydržet dva celé dny. Ani při opravdu aktivním používání se tak nemusíte bát, že by Vám kleknul večer. Pokud se navíc budete krotit, tak by problém nemusel být ani dva až případně čtyři dny.

Grafická nadstavba

Konečně se dostáváme k tomu, na Emgetonu Meizu M9, snad nejzajímavějšímu, a sice k samotnému softwaru telefonu. Ačkoliv totiž na telefonu běží Android, aktuálně ve verzi 2.3, tak je díky zakrytí grafickou nadstavbou Meizu Mobile změněn takřka k nepoznání. Grafická nadstavba je z největší pravděpodobnosti komerčním derivátem MIUI ROM.

Launcher

Největší změny jsou hned na první pohled vidět na základním launcheru. Po vzoru MIUI či iOS totiž neobsahuje žádný centrální seznam aplikací. Namísto toho po nainstalování aplikace ihned přidá její ikonku na některou z ploch.

Stále však zachovává možnost přidávání widgetů, vzniká tak poměrné zajímavý a překvapivě i funkční mashup všeho v telefonu.

Přímo z hlavní obrazovky lze také odinstalovávat aplikace. Namísto toho abyste museli do Nastavení->Aplikace->Správa aplikací, stačí vzít danou ikonu a táhnout s ní dolu na k proužku ‚odinstalovat‘. Stejným způsobem lze mazat i widgety.

Kromě ikon a widgetů, které se mimochodem nepřidávají skrze dlouhé podržení prstu na obrazovce, ale přes tlačítko menu, je v dolní části launcheru proužek se třemi aplikacemi.

Zleva jde o adresář kontaktů, internetový prohlížeč a SMSky. Tato trojice bohužel nelze nikterak změnit a budete se tak s ní muset naučit žít. Tedy za předpokladu, že nezměníte kompletně celý launcher.

Zámek obrazovky

Podobné úpravy jsou patrné i při zamknuté obrazovce. Na té se v dolní části kromě momentálního data a času nachází také trojice ikon. Jejich vytažením se můžete rychle dostat na základní obrazovku, k seznamu hovorů či SMSkám. Zmeškané hovory a nepřečtené zprávy jsou indikovány přímo na zamknuté obrazovce zvýrazněním příslušné ikony a barevným proužkem pod datem a časem.

Přímo ze zamknuté obrazovky lze případně také ovládat hudbu anebo při připojení k počítači aktivovat/deaktivovat USB Mass Storage.

Funkce tlačítek (zapnutí/zpátky)

Kromě úpravy vzhledu a některých aplikací přidal výrobce dodatečnou funkcionalitu i některým hardwarovým tlačítkům telefonu.

Dvojtlačítko hlasitosti hovoru tak v aplikaci fotoaparát slouží jako spoušť. Dlouhým podržením tlačítka zpět lze kromě návratu na domovskou obrazovku i vypnout displej a tlačítkem menu zase vyvolat rychlou nabídku nastavení.

V té kromě seznamu aktivních WiFi sítí v okolí naleznete také nedávno použité programy, ovládání hudebního přehrávače a rychlé přepínače WiFi, GPS, Bluetoothu, Synchronizace a 2G/3G sítí.

Obdobnou funkci má také tlačítko zapnutí/vypnutí, které zobrazí dialog s možností vypnutí/restartování telefonu a tlačítky na vypnutí zvuků, aktivování módu letadla a zámku otáčení obrazovky.

Po vzoru telefonů od Samsungu lze současným stisknutím tlačítka domů a zapnutí/vypnutí tvořit snímky obrazovky.

Pomocí dolních senzorových tlačítek je také možno blikáním indikovat příchozí notifikace jako zprávy či zmeškané hovory.

Problémy s modifikací

Grafická nadstavba bohužel není bez chyby. Vzhledem k přepracování základních stylů Androida totiž mnohdy poměrně výrazně upravuje i aplikace třetích stran, což může způsobit určité problémy.

Konkrétně jsem za celou dobu používání narazil pouze na jeden, o to však otravnější. Při skrolování v seznamu tweetů v oficiální twitter aplikace se čas od času sloupec tweetů rozsypal a každý tweet se začal jednotlivé posouvat takřka nezávisle na těch ostatních (viz obrázek). A bohužel, i když se zrovna nedělo právě to, tak skrolování z neznámého důvodu nešloúplně plynule.

V ostatních aplikacích jako Facebook, Google Plus, Android Market a hromadě dalších jsem žádné problémy nepozoroval.

Další nevýhodou je absence velmi užitečného grafu vývoje nabití baterie v ‚nastavení->o telefonu->využití baterie‘. Proč jej výrobce odstranil mi je do tohoto momentu velkou záhadou.

Dodávané aplikace

Internetový prohlížeč

Internetový prohlížeč je v podstatě jen přeskinovaná klasika z Androidu 2.3. Díky změněnému vzhledu však nabídne rychlejší přepínání mezi záložkami a subjektivně i hezčí design.

V nastavení nabízí možnost upravení kódování, automatického zarovnávání textu k okrajům obrazovky a zákaz/povolení dodatečných pluginů jako například Flash Playeru.

Úprava informací o user agentovi, tedy v podstatě možnost maskování se za jiné zařízení jako například velký, desktopový prohlížeč bohužel chybí.

Obrázky a video

Ohledně multimédií je na tom telefon velmi dobře. Z hudebních formátů zvládne bez problémů přehrát takřka vše a ani s videem nemá větších problémů. Přehrajete tak jak klasické avičko v Xividu či DiviXu, tak i případně Full HD (1080p) video v kontejneru .mkv.

· Audio: MP3, FLAC, APE, OGG, AMR, AAC.

· Video: AVI, MP4, 3GP, MOV, MKV, FLV.

I samotný přehrávač videí je poměrně povedený. Přímo z přehrávaného videa podporuje změnu jasu, zamknutí otáčení obrazovky a na implicitní přehrávač poměrně překvapivě i výběr titulek. Ty dokáže zobrazit včetně českých znaků, stačí je dodat do stejné složky a se stejným jménem ve formátu .str. Samozřejmě nechybí ani rychlé nastavení hlasitosti a posun na časové ose.

Galerie obrázků je naproti tomu standartní androidí klasika. Jen navíc při kliknutí na fotku nabízí možnost přehrání prezentace všech fotografií z daného alba.

Hudební přehrávač

Další z řady povedených aplikací je hudební přehrávač. V základu je rozdělen na čtyři záložky, Playlisty, Skladby, Alba a samotný přehrávač.

První snad nemusím nikterak blíže popisovat, ve druhé se nachází veškeré hudební soubory setříděné podle jména od a do z. Na třetí je naopak veškeré hudba zařazená podle interpretů a následně ještě dle alb.

A nakonec na poslední záložce, samotném přehrávači, je ovládání samotné hudby. Z této záložky je také možno tlačítkem ‚menu‘ vyvolat nabídku, ve které lze nastavit automatické vypnutí přehrávání po 5/10/15/30 minutách, upravit ekvalizér a nebo přejít na stránku informace o skladbě.

Ta je zajímavá sama o sobě, nabízí totiž nejen ruční nastavení ID3 tagů, ale i automatické stáhnutí obrázku alba a nalezení textů k dané písni. Případně lze aktivovat i automatickou aktualizaci.

Dokumenty

Pod názvem dokumenty se v telefonu skrývá poměrné nepatrný, leč velmi užitečný správce souborů. Samozřejmě nepodporuje žádné pokročilé operace, nicméně na přesun pár složek, otevření .zipu anebo dokumentu bohatě postačí.

A pro otevírání dokumentů se hodí taktéž předinstalovaný kancelářský balíček X-Office. Bez problémů si poradí s textovými soubory, tabulkami i prezentacemi, nechybí mu ani podpora souborů .pdf. Bohužel je přítomen pouze v light verzi, díky čemuž budete moci soubory pouze prohlížet a nikoliv upravovat.

Klávesnice

Naopak výrazně nepovedená je použitá klávesnice. Nejenže totiž nepodporuje psaní českých znaků, ale má navíc nepříjemné rozložení, které doslova podporuje psaní s chybami. V základním zobrazení navíc neobsahuje tlačítko pro čárku a tečku.

Naštěstí lze z Android Marketu snadno nainstalovat alternativní klávesnici a dát tak této hrůze jednou pro vždy sbohem.

Naopak bezproblémové je vybírání textu a umisťování kurzoru na určitou pozici. Systém je zde takřka stejný jako u telefonů od HTC či Samsungu a tedy rychlý, přesný a hlavně intuitivní.

SMSky

Aplikace zprávy je již hezkých pár let zažitá klasika. Nabízí tedy seskupování zpráv podle kontaktu a uvnitř samotné konverzace tradiční bublinové zobrazení. Dlouhým podržením na zprávu ji můžete přeposlat, smazat nebo zkopírovat její text.

Nechybí ani možnost hromadného označování konverzací a jejich případného rychlého mazání, nastavení doručenek a přistupování ke zprávám na kartě SIM. Poměrně výstřední možností je aktivace spam-filtru.

 

Kontakty a volání

Aplikace telefonování a kontaktů má stejně jako většina dalších implicitních aplikací čtyři sekce. První je výpis hovorů, ve kterém naleznete, poměrně nepřekvapivě veškeré uskutečněné či zmeškané hovory. Poměrně překvapivě u nich však není délka ani žádné přesnější informace a navíc jsou seskupeny podle kontaktů.

Detaily dostanete až po kliknutí na záznam, který Vás přenese na kartu kontaktu, kde v dolní části naleznete kompletní výpis veškerých hovorů, včetně informace zda šlo o hovor odchozí/zmeškaný/příchozí a případně jeho délky. Informace o SMS komunikaci či emailech zde bohužel nejsou.

Tím se dostáváme k druhé sekci, a sice samotným kontaktům. Ty se nacházejí v klasickém seznamu, přičemž po pravé straně je pruh abecedou sloužící k rychlému listování. V samotném detailu kontaktu nalezneme veškeré klasické informace jako emaily, adresu domů, odkazy na sociální sítě a podobně.

Pokud se na kontakt dostanete přes druhou záložku a ne skrze seznam hovorů, tak se historie komunikace poměrně nepochopitelně nezobrazí.

Třetí záložka patří jednoduchému hledání mezi kontakty podle jmena a příjmení. Poslední částí je klasický číselník, bohužel nepodporující současné vyhledávání kontaktů na základě právě zadávaného čísla.

Fotoaparát

Samotná aplikace fotoaparátu je poměrně povedená. Nabízí jak možnost výběru kam zaostřit pomocí tapnutí na displej tak i dostatečné rychlé a přístupné nastavení rozlišení, vyvážení bílé a scény.

Žádné další nastavení přítomno není, nicméně mi nepřišlo, že by to nějak výrazně vadilo. Naopak jasnou nevýhodou je nemožnost zapnutí fotoaparátu při nabití baterie pod 15%.

Rychlost ukládání fotografie a přípravy k dalšímu snímku je bezproblémová. Trochu horší je to s rychlostí uzávěrky, kdy je mezi stisknutím spouště a samotným vyfocením snímku lehká prodleva.

Problémem je naneštěstí výsledná kvalita fotografií. Při focení venku za dobrého světla je vše ještě v mezích normy a dokonce by se dalo říci, že i trochu nad ní. Pokud se však pokusíte něco vyfotit za šera nebo se snad pokusíte o makro dokumentů, tak zřejmě narazíte.

Problém je i s čitelným ofocením A4 psaného textu. Většinou dojde k přílišnému rozostření a text je naprosto nečitelný.

Na druhou stranu, pokud fotíte jen momentky, případně tisknutý text, tak byste výrazně narazit neměli.

Kalendář

Poměrně překvapivě povedenou aplikací je také kalendář. V základním měsíčním pohledu ukazuje pomocí červených růžků událost. Bohužel však dále nesignalizuje kdy přibližně daná událost je ani z jakého pochází kalendáře. Chybí také informace o tom, kolik je na daný den událostí naplánovaných.

Kromě měsíčního pohledu nabízí kalendář také denní zobrazení a agendu, ve všech pohledech je možné skrze horní záložky listovat dopředu a případně dozadu.

Další aplikace

Předinstalovaných aplikací je samozřejmě více, v telefonu hned ze základu nechybí jednoduchá aplikace na poznámky (i s widgetem), budík, Google Mapy, záznamník ani primitivní kalkulačka. Nicméně žádná z těchto aplikací nikterak nevybočuje a navíc jde jednoduše nahradit alternativou z přítomného Android Marketu.

Resumé

Telefon je celkově velmi příjemný a zajímavý stroj. Dovolil bych si dokonce říci, že o třídu lepší než jeho přímá konkurence ve formě Samsungu Galaxy S, Nexusu S a dalších.

Nabízí totiž jak přívětivou grafickou nadstavbu plnou dodatečných a hlavně užitečných aplikací, tak i dobře zpracované tělo a dostatečný hrubý výkon. K tomu navrch přidává opravdu povedený displej a sympatické, ani velké ani malé, rozměry.

Na druhou stranu má i své chyby ve formě nižšího jasu displeje, trochu menší vnitřní paměti a hlavně podprůměrných fotografií. A to ve spojení s lehce nadsazenou cenou pohybující se mezi 7 a 9 tisíci nečiní z telefonu úplný trhák, který musíte mít.

Pokud však hledáte sympatické, akorát velké zařízení, a nevadí Vám, že nenabídne zrovna ten nejlepší možný hardware, tak dejte Meizu M9 rozhodně šanci.

PS: Kdybych mohl, tak si telefon osobně nechám namísto vlastního Samsungu Galaxy S. Meizu M9 má totiž na pohled hezčí displej, lépe se drží a hlavně, až na twitter běží dokonale plynule.

Klady

• Jemný qHD displej
• Příjemné rozměry akorát do ruky
• Nízká hmonost
• Výdrž baterie
• Povedená grafická nadstavba (ala MIUI)
• Podpora Xivid/DiviX
• SD karta součástí balení
• Bezproblémový chod systému

Zápory

• Cena
• Občasné problémy s grafickou nadstavbou
• Fotoaparát
• Absence přisvětlovací diody
• Horší čitelnost displeje na přímém slunci
• Absence sluchátek v balení

Za zapůjčení k testu děkujeme společnosti Bell Technology spol. s r.o..

Graf ceny produktu Emgeton MEIZU M9 8GB poskytuje server Heureka.cz