S rozšířením chytrých mobilních telefonů se rozšířily i různé způsoby měření všeho možného. Už dnes můžete svého mobilního miláčka využít k počítání uběhnutých kilometrů, naposlouchaných písniček nebo navštívených míst. Nabízí se ale otázka, jestli se vší tou technizací kdysi prostých činností o něco neochuzujeme.
Parta dorazí do kýžené restaurace a hned co si objednají, všichni vytáhnou telefony a na jejich displejích se rozsvítí mapa s velkým modrým tlačítkem uprostřed. Nějaká nová hra? To se jen uživatelé Foursquare ohlašují, že právě vyrazili na pivo. Vykřičet to do světa, nabrat body, získat odznáčky a samozřejmě při odchodu podnik ohodnotit.
Nebo jiný příběh. Dostanete chuť se proběhnout. Šaháte po telefonu, dáváte ho do pouzdra, zapínáte Endomondo. Omrknete, kolik běželi vaši přátelé a naplánujete si trasu o trochu delší. A třeba si ještě zapnete motivační hlášky. Sice jste původně chtěli běžet jen tak míň, ale Tomáš vás přece předehnat nesmí!
To jsou jen dva případy, ve kterých se staly mobilní telefony s napojenými službami místem, do kterého mapujeme svůj život. Na Goodreads sdílíme přečtené (a právě čtené) knihy, na last.fm posíláme do světa, co zrovna posloucháme a cvičíme se zapnutým Fit Bitem. A leckdy si pak neumíme bez těchto vymožeností zmíněné činnosti představit. A pak se může stát, že čteme jen proto, abychom to mohli sdílet.
Nutnost neustále hlídat naše mobilní miláčky, abychom náhodou nezapomněli těch pár kilometrů zaznamenat, nás může připravit o radost ze spontánnosti. Jen tak vyběhnout, když se nám chce a běžet tak daleko, jak je nám příjemné, to už nemusí tak snadno jít. Naslepo si vybrat restauraci bez projíždění tipů na Foursquare se málem považuje za nebezpečnou odvahu a kdo nesleduje mobilem polohu svých kamarádů v Latitude, je out.
Tyhle technologie mají samozřejmě velký smysl a mohou nám život usnadnit a zpříjemnit. Jen je potřeba se občas zamyslet, jestli se na nich nestáváme až moc závislí.