Jak se zdokonalují hardwarové možnosti našich mobilních telefonů a roste jejich výkon, přichází také logická obměna na herním poli. Co kdysi začalo primitivním hadem, dnes pokračuje trojrozměrnou střílečkou s filtrováním textur. Chytré mobilní telefony do jisté míry převzaly funkce přenosných herních konzolí a staly se další platformou, kde si můžeme za svoje těžce vydělané peníze pořídit plnohodnotné AAA tituly od renomovaných společností. Mají ale takové tituly vůbec na mobilech smysl?
Připomínám, že v následujících odstavcích budu prezentovat svůj ryze subjektivní názor. A pochopitelně se mnou můžete nesouhlasit – pokud tomu tak je, neváhejte a po dočtení se podělte o svoje stanovisko v komentářích, od toho koneckonců taky jsou. Pojďme ale už rozebrat, proč jsou podle mě složité hry pro mobily zbytečné.
První, a dost závažnou věcí, je ovládání. Hrát 3D střílečku s myší a klávesnicí pochopitelně nečiní nikomu problém, na malém displeji telefonu už může mít potíže. Přestože se autoři snaží a do her dodávají všemožné zaměřovací asistenty a podobné vychytávky, kazí mi zážitek z podobných her právě mizerné ovládání. Ani po důkladném ladění citlivosti jednotlivých virtuálních joysticků se mi nepodařilo Modern Combat 3 nastavit tak, abych neměl po pár minutách chuť telefon otráveně odložit, protože mě zase kvůli pitomému ovládání zastřelili.
Jak praví neúprosná logika kontinuálního nárůstu výkonu, zvyšuje se s ním i náročnost samotných her na hardware telefonu. A to teď nemluvím o procesoru ani paměti RAM. Mluvím o věci, která nejednomu člověku, který si některou z hypermoderních her zakoupil, zkazila den. Je to ona obrovská spotřeba místa v paměti telefonu – taková hra pak hravě zabere přes jeden gigabyte místa, což je při průměrné velikosti karty 8 GB minimálně jedna desetina místa! Je to vzhledem k objemu textur, modelů, zvuků a kódu pochopitelné, stejně je to ale věc velmi nepříjemná.
Pokud se přece jen s ovládáním sžijete, rozhodnete se velkoryse hře místo na kartě darovat (případně si koupíte pro jistotu kartu větší), narazíte při samotném hraní. Pokud se nenacházíte v permanentní přítomnosti nabíječek, miniUSB kabelů a USB portů, zjistíte velmi brzy, že tyhle hry si při jízdě autobusem nezahrajete z toho důvodu, že by vám za chvíli došla šťáva. Je to daň, vzhledem k nárokům her na výpočetní výkon, pochopitelná, ale nemilá. Pokud potřebujete jet na baterii minimálně od rána do večera, máte problém. Takovéhle hry si zahrajete tak maximálně doma na gauči, nebo v posteli – prostě někde, kde máte po ruce zdroj elektrické energie. Přidejte ještě online multiplayer přes 3G a možná ani váš počítač nebude stíhat mobil nabíjet.
Mobilní hry mně osobně v první řadě slouží k ukrácení dlouhé chvíle. Čekám ve frontě, čekám na autobus a udělám pár levelů v Angry Birds, překonám za pár minut rekord v Doodle Jumpu a odemknu nový meč ve Fruit Ninja. Chci hru, která se dá rychle zapnout, pár minut nezávazně hrát a rychle vypnout. Žádný z těchto bodů například zmiňovaný Modern Combat nesplňuje – po ťuknutí na ikonku musím čekat na dlouhý loading a pokud chci hru rychle ukončit, nemůžu, protože bych přišel o neuložený postup, který je ale možné uložit pouze na checkpointu. Doma si radši místo toho zahraji nějakou plnohodnotnou střílečku na počítači, nebo konzoli, než bych se pachtil s telefonem.
Jako demonstrace síly našich telefonů a moci jejich grafických čipů jsou sofistikované hry samozřejmě skvělé, srdce hráče při pohledu na tu nádheru, kterou mobil (!) dokázal vykouzlit zaplesá. Jiný smysl v nich ale příliš nevidím. Mobilní hry pro mě stále spíše zůstávají krátkodobou nezávaznou zábavou, díky které se chci rychle někde odreagovat a zabavit.
A nepotřebuji k tomu hru, ve které je antialiasing.