Celosvětově velmi populární knižní podobu „Kde je Waldo?“ zná asi každý. Na obrázku je dav lidí, ve kterém se schovává postavička jménem Waldo. Má pruhované triko a často je vidět jen z části. Vašim úkolem je najít ho. Je až s podivem, jak se tato jednoduchá myšlenka dokázala prosadit. Po spoustě úspěšných let se Waldo dostává i na displeje mobilních telefonů se systémem Android a není to jen o hledání Walda, Gameloft si dobře uvědomuje možnosti mobilů a tak přidal i několik vylepšení, která se na papíře použít nedají.
Celá hra se nese v duchu původní knižní podoby. Vzhled Walda je stejný, červenobílé pruhované triko a modré kalhoty občas vystřídá žlutočerné triko s černými kalhotami, jinak zůstalo vše při starém. Hra je rozdělena do tří základních herních modů, Quick Play, Adventure a Mini-Games. Co je Quick Play asi není potřeba vysvětlovat. Jde o klasickou nabídku, ve které vám hra náhodně spustí jednu z map a vy hledáte, kam se Waldo a jeho kamarádi schovali. Mnohem zajímavější je ale mod Adventure, což je něco jako kariéra. Tam strávíte drtivou většinu času a tvoří tak hlavní prvek celé hry.
Jedná se o 7 světů, které v sobě ukrývají vždy šest konkrétních map. Tyto světy pochopitelně nemáte přístupné hned od začátku a musíte si je postupně odemykat. K tomu slouží zlaťáky, které sbíráte za rychlost, s jakou mapu dokončíte. To je někdy trochu nepříjemné, protože jste časem tlačeni k ledabylému hledání a to si se základní myšlenkou trochu protiřečí. Čím rychleji najdete, co máte, tím více zlaťáků získáte pro odemčení následujícího světa. Z jedné mapy si odnesete maximálně tři a to se vám pravděpodobně velmi často nepovede. V původním Waldovi totiž hledáte jen Walda, kdežto v mobilní verzi musíte najít i jeho kamarády, nebo cizí postavy z davu, dokonce i drobné předměty, jako je třeba hrnek, dalekohled, konvice, či fotoaparát. Naštěstí se jedná o ucelený set předmětů, který se opakuje stále dokola, takže si je celkem rychle zapamatujete a nemusíte se tak dívat do nápovědy, kterou si můžete zobrazit podél displeje, abyste viděli, co vám ještě chybí najít. Tato nápověda totiž zabírá drahocenné místo na displeji a tak ji časem asi přestanete používat a spokojíte se s prvním náhledem a vlastní pamětí.
Co je ale vyloženě nedomyšlené, je hledání knih. Ty jsou jakýmsi bonusem, který ale musíte splnit na 100%, jinak se nedostanete do posledního světa. A zádrhel je v tom, že se nikde nedozvíte, kolik knih vám ještě chybí. Jediné, čeho se můžete alespoň trochu chytnout, je malá ikonka u každé mapy, která vám zobrazením žluté knihy napoví, jestli jste v dané mapě našli všechny tři knihy. Už ale nepoznáte, jestli chybí jedna, nebo všechny, stejně tak nepoznáte, kolik vám jich chybí celkově a musíte si ručně proklikat všechny mapy, což je velmi zdlouhavé. Stačí, když nenajdete jedinou knihu a poslední svět vám zůstane uzavřený. Upřímně, bez tohoto nuceného bonusu by byla hra asi příjemnější, ale co se dá dělat, vývojáři se zkrátka rozhodli, že nám tímto hru stíží a my s tím nic nenaděláme.
Ve Waldovi ale nejde jen o hledání osob, či předmětů. Hra byla obohacena několika zajímavými minihrami. Ty jsou z velké části až překvapivě zábavné a určitě se jedná o vítané zpestření. Najdete je v běžné „kariéře“, ale hlavně v poslední částí Mini-Games. První je pes Walda, který běží a vy s ním dotykem na displej skáčete a sbíráte tak kosti. Někdy je to poměrně obtížné, ale hra je orientována hlavně pro děti, takže dospělí to většinou zvládnou na prvních pár pokusů. Druhá minihra je jednoduchý vláček, který jede po chaoticky rozházených kolejích a vaším úkolem je koleje co nejrychleji uspořádat tak, aby vlak dojel do cíle. To je jednoznačně nejvíce stresující část celé hry, protože vlak jede poměrně rychle a trasa je tak rozházená, že budete rádi, když vlak dostanete do cíle tou nejkratší cestou, bez ohledu na bonusové mince, kterých je na celém kolejišti poměrně dost. Třetí minihrou je něco jako cvičná střelnice. Zkrátka máte jeden objekt, který máte sestřelovat a ten se společně se zakázaným cílem náhodně objevují a vy nesmíte zakázaný objekt trefit, jinak přicházíte o body. A protože je hra určená hlavně pro děti, nestřílíte ze zbraně, ale snažíte se štětcem cíl označit barvou. Ke konci hry už je ale tato střelnice poměrně rychlá a během jedné sekundy musíte trefit třeba i 6 cílů, takže se docela zapotíte. Poslední minihrou je napodobenina typu hry Miner. Jste v podzemí a musíte se prohrabat k truhlám s pokladem. Čím vyšší obtížnost, tím více truhel musíte najít a tím méně energie k tomu dostanete. Bez této minihry by ale hra nic neztratila, evidentně se vedení rozhodlo, že chce 4 minihry a programátoři zkrátka museli vymyslet něco, co by tam sami asi nedali. Naštěstí je to jedna z nejjednodušších částí a tak se tím prokoušete celkem snadno.
Po zvukové stránce se hra celkem povedla. V každém typu mapy na vás čeká melodie dokreslující atmosféru, bohužel má jen několik desítek sekund a tak ji uslyšíte pořád dokola. Graficky je na tom Waldo také celkem dobře, některé postavy se trochu hýbají, aby to nebyla jen kopie papírové verze. Dokonce se setkáte se zpestřením v podobě pohledu přes noční vidění, nebo je celá mapa zasypaná pískem a vy si ho na krátko musíte odfoukat větrákem, nebo se scéna odehrává v bouřce bez deště, takže se obraz postupně stmívá, dokud neudeří blesk a celou mapu na chvíli zase nerozsvítí. Těmito drobnostmi se hře dostalo zajímavého obohacení, i když se potenciál mobilního telefonu určitě nevyužil naplno. Herní doba záleží hodně na štěstí. Kdybychom měli spočítat, jak dlouho by to trvalo při dohrání každého světa na první pokus, což je doslova nemožné, strávíte nad Waldem asi hodinu. V praxi to ale jen stěží zvládnete za 10 hodin, protože se často stane, že vám budou chybět buď zlaťáky, nebo knihy a tak se budete muset vracet ke starším levelům, abyste si je doplnili.
Celkově vás Waldo určitě nezklame. Pro ty, co hledají klasiku, hra nabízí vše, co má, navíc s různými bonusy. Oproti knižní verzi máte výhodu v tom, že si můžete zahrát i vícekrát, postavy se totiž neobjevují vždy na stejném místě, i když pozic, kam se schovávají, je omezené množství a tak po desátém opakování celé hry už vás asi nic nepřekvapí. Někdy se Waldo schová tak dobře, že je vidět třeba jen kousek ruky, knížky jsou asi to největší peklo, často nejsou téměř vidět a tak spousta lidí může dojít k závěru, že na rozsáhlé mapě prostě nejsou. Pro děti je to jasná volba. Hra zvyšuje pozornost a soustředění a neobsahuje žádné násilí, nebo cokoliv, co je pro děti nevhodné. Nakonec to možná dopadne tak, že si Walda oblíbíte možná víc, než vaše děti a rádi zavzpomínáte na knižní verzi této populární originální zábavy.
