Miloš Čermák je český žurnalista a spisovatel, který stojí za životopisy Karla Kryla, Jaroslava Hutky a dalších. V současnosti působí na pozici šéfredaktora zpravodajského webu ihned.cz. Na tu nastoupil v polovině minulého roku a jako jeden z hlavních cílů mu byl kladen pozvolný přechod na placený model internetového zpravodajství.
Svou první otázkou jsem mířil na jeden z osudových rozhovorů, který se konal hned po revoluci s disidentem a písničkářem Karlem Krylem. Po setkání s ním snil už od 80. let a v prvních lednových týdnech roku 1990 se mu tento sen splnil. Dokonce tak, že ze série dalších setkání a interview vznikla celá kniha s názvem Půlkacíř.
Miloš Čermák by se tak krom žurnalisty dal považovat také za spisovatele. Proto mě zajímalo, jaké knihy čte on sám a případně v jaké verzi. Odpověď byla okamžitá, momentálně dočítá detektivku svého oblíbence Petera Jamese a jako audioknihu poslouchá další knihu z detektivního žánru, tentokrát však od J.K. Rownlingové. Už z odpovědi bylo patrné, že raději má knihy v papírové formě, díky jednodušší dostupnosti anglických titulů se ale velmi často uchýlí i k elektronickým verzím. Ty si čte v iPadu mini.
Do médií se Miloš dostal v tu nejvhodnější dobu – hned po převratu. Devadesátá léta se považují za časy plné příležitostí a nových šancí, to ostatně potvrzuje i Miloš Čermák. Jak sám říká, už se asi nikdy nestane, aby většině celostátních deníků veleli novináři s věkovým limitem pod 30 let.
O médiích se už téměř deset let říká, že jsou v útlumu a zažívají možná tu nejhorší éru své historie. Miloš Čermák však upozorňuje, že je třeba rozlišovat dva pojmy. Média jako taková určitě nejsou v úpadku, ba naopak. Média podle jeho názoru zažívají ten největší rozkvět, co kdy byl a děkovat za to mohou především sociálním sítím a internetu. Věcí druhou je žurnalistika. Ta určitě není v nejlepší kondici a lze to pozorovat i na volných pracovních pozicích. Zájemců o tento obor prý však neubývá, jen malá část u novinařiny ale zůstane i po dostudování.
Miloš Čermák je také jedním z největších českých uživatelů Twitteru. Na ten vstoupil v roce 2007 a v úvodu jej příliš nepoužíval. Na této mikroblogovací sociální síti ho nejvíce zaujala nutnost, dostat do 140 znaků kompaktní sdělení. Jak sám s trochou humoru dodává, Twitter pojal jako zcela nový literární útvar a nad jedním tweetem byl schopen strávit celou hodinu.
Krom Twitteru Miloš také aktivně používá Facebook nebo Instragram. Chvílí zkoušel také Google+, té se však vzdal a raději zůstal u trojice jmenovaných. Podle něj však nepatří k ,,sociálním maniakům” a jen si jimi krátí volný čas.
Na svůj první mobil si Miloš Čermák vzpomíná velmi dobře. Šlo o Dancall, který si koupil v tehdejším Eurotelu 1. října roku 1996. Mobily jej zaujaly už na první pohled roku 1989 v Londýně. Dočkal se ho ale až za sedm let. Žádnou oblíbenou značku ale prý nemá a nakonec skončil u iPhonu. Vyzkoušel však i pár Nokií s Windows Phonem. S Androidem používal jen tablet a smartphone se zeleným robotem se Milošovi do ruky nedostal.
Hravě si vzpomíná i na svůj první počítač. Šlo o stroj Cona, který si koupil v roce 1991 za tehdy nepředstavitelných 30 tisíc korun. S počítači se ale dostal do styku už na vysoké škole roku 1986. Šlo o stroj od IBM a nejčastěji jej používal pro programování v Turbo Pascalu. Momentálně si vystačí s Macbookem Air protože ,,to prostě funguje”.
Miloš nepohrdl ani chytrým příslušenstvím. Už půl roku používá Fitbit, na kterém stihl nachodit a naběhat přes 3 200 kilometrů. Dříve používal i chytré hodinky od Garminu, ty však záhy vystřídaly chytré mobily a aplikace pro monitorování běhu. Na ten vyráží každý den, návrat k maratonu ale už neplánuje.
Asi nejzábavnější však byly vzpomínky na první hry. Těch sice nebylo mnoho, o to ale byly zábavnější. Dobře si vzpomíná na jednu ze svých prvních her, kterou hrál tajně po nocích v přestávkách mezi psaním článků. Jednou to dokonce došlo tak daleko, že při hraní jedné z předpotopních her na prvním desktopu vzbudil ženu, které zvuky procesoru připomínaly tekoucí vodu. Po čtyřech minutách hledání jí ale řekl pravdu a od té doby mu prý už nikdo nevěří, že v noci skutečně pracuje.
youtu.be/xKD4T6t1Xxs
youtu.be/5DqqNL0VFM8
Foto: Lukáš Stankovič
