Robert Záruba je ikona tuzemského sportovního komentování a s Českou televizí je spjat už třicet let. Tehdy ještě v Československé televizi působil jako externí spolupracovník a byl zdaleka nejmladším členem redakce sportu, ve které působí až dodnes. Ke sportu však inklinoval už od raného dětství. Navštěvoval klub pro nejmenší členy Bohemians Klokánek, kde si vyzkoušel nespočet sportů a nechyběly mezi nimi ani atletika nebo plavání.
Členem stále redakce se Robert stal hned po revoluci v roce 1990, kdy také začal komentovat hokejová a i jiná utkání. Mezi ta patřil i baseball nebo florbal a jednou se dokonce dostal také k fotbalu nebo taekwondu.
Nejznámější je však právě díky hokeji, jež začínal komentovat ve dvojici s Petrem Vichnarem. I přes velkou dávku zkušeností mu starší kolega příliš rad nedával. Nebylo to možné především díky tomu, že byl z úplně jiné školy. Robert své vzory viděl spíše v zahraničí a NHL, jejíž styl komentování mu byl mnohem bližší.
I přes širokou škálu sportů, kterých se na komentátorské pozici účastnil, vidí v daných sportech jistou spojitost. Všechny se vyznačují rychlostí a dynamickým pojetím hry. To mají podle Roberta všechny sporty, na které se specializuje (hokej, florball, baseball, softball,…) společné.
Práce sportovního žurnalisty se stejně jako celá média za poslední roky zásadně proměnila. Ke stoprocentnímu výkonu je dnes zapotřebí rychlý a stabilní internet. To však stále nechápou někteří organizátoři nejen sportovních akcí. Proto jsem svou další otázkou mířil k technické připravenosti respektive nepřipravenosti posledního mistrovství. To podle Zárubových zkušeností nebylo v tomto ohledu zcela zvládnuto a několik prvních dní bylo doslova kritických. Pořadatelé naštěstí situaci po několika úvodních dnech šampionátu alespoň částečně vyřešili.
Jedním z největších český sportovních úspěchů je bezesporu hokejový turnaj v Naganu roku 1998. Na ten však Robert nemá příliš jasné a šťastné vzpomínky. Na začátku turnaje jej sužovala viróza a navíc byl turnaj díky časovému posunu velmi náročný. To stejné by se dalo říct i o epochálním návratu a vše by se dalo vystihnout slovy ,,Neuvěřitelně neuvěřitelné”.
Svůj první notebook si Robert shodou okolností koupil právě kvůli olympiádě v japonském Naganu. Protože však nepatří vysloveně mezi ajťáky, s laptopem si v roce 1998 příliš nerozuměl a vlastně jej ani pořádně nepoužil. Na svůj první redakční počítač však vzpomíná mnohem pozitivněji.
Psal se rok 1992 a k dostání byly jen velké stolní počítače s výkonem dnešních pokročilých kalkulaček. I v té době ale vznikaly legendární hry a i Robert si na jednu vzpomněl. Šlo o legendárního Wolfensteina, kterého hrála údajně téměř celá redakce sportu a zpravodajství. Od té doby se ale ke hrám už příliš nedostal a jako vrchol svého herního zápolení vidí Tetris při cestách vlakem.
To stejné by se dalo říct i o vztahu k mobilům potažmo smartphonům. Nyní si vystačí s levným Androidem, který používá velmi základně a nejčastěji přes něj řeší maily, hovory a SMS zprávy. Na svůj první kontakt s mobilem si ale vzpomíná velmi dobře. V roce 1994 v době konání zimních olympijských her v Lillehammeru dostala celá výprava České televize dvojici mobilů. K Robertovi se dostal náhodou, když mu jej zapůjčil produkční a první hovor pro něj byl doslova zážitkem na celý život.
Roberta Zárubu můžeme už od dubna roku 2012 najít i na mikroblogovací sociální síti Twitter. Na té mu vadí omezený počet znaků. Na druhou stranu v tom ale vidí výhodu, díky které na Twitteru netráví zbytečně moc času a oblíbil si jej mnohem více, než takový Facebook, jež používá velmi pasivně.
Švédové na in-linech si vyšlápli na pardubická auta prakticky on-line. http://t.co/wWfrUs8mwi
— Robert Záruba (@robertzaruba) June 6, 2014
Na volnočasové aktivity Robert nemá během hokejové sezony příliš času a nejvíce volna si najde pochopitelně během prázdnin, pokud zrovna nejsou v ročním plánu letní olympijské hry. Pokud si už nějaký ten čas najde, aktivně se věnuje fotbalu a florbalu. Ve volných chvílích také rád bruslí na in-linech, které si s sebou bere i na různé sportovní akce.
youtu.be/iDzMUsUZcq4
Foto: Michaela Mižičová
